Sloupek vyšel v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.

Libčické křižovatky jsou pojem. Pozor, výjimečně nemám na mysli tento úctyhodný list. Jde mi skutečně o to místo nad naším městem, které se oficiálně jmenuje Na zabitém, ale nikdo mu jinak neřekne než Na křižovatkách.

To místo je jakousi vstupní branou do našeho města, které ovšem odtud skoro není vidět. Po dlouhé době se tu silnice opravila, ale zdejší proslulá louže je zachována. Dobře však, že po nekonečném čekání zmizel k Chýnovu se svažující „tankodrom“ , který se nesmazatelně podepsal na stavu řady vozidel místních obyvatel.

Nově příchozí je tu docela zmaten. Na jednu stranu Libčice, na druhou Libčice. Brzy zjistí, co my zdejší usedlíci dobře víme. Tak jako všechny cesty vedou do Říma, tyto naše cesty vedou obě k Městskému úřadu. Je to tak, i když jedna je kratší a druhá delší. Není vyhnutí. S nadsázkou bych řekl, že je v tom kus symboliky. Každý si může zvolit svou cestu, svůj přístup. Platí to i o názorech.

Nejen přístup do města, ale i k městu může být různý. K dobrému výsledku se dá i v Libčicích dospět rozličnými cestami a způsoby. K cíli však těžko dospěje ten, kdo neustále přeskakuje z jedné cesty na druhou, vrací se, bloudí, váhá, improvizuje. Dobrá orientace, vytrvalost a pevný názor jsou zárukou úspěchu. I v cestě k libčické radnici.

Petr Schönfeld