Je Vám titulek povědomý? Pak vás paměť neklame. Znovu se v Libčicích diskutuje, znovu se místní lidé dělí na stoupence a odpůrce koupě kulturního domu. Tento libčický padesátník však není v příliš dobré kondici, své nejlepší roky má dávno za sebou a nejde tedy o nikterak lukrativní nemovitost. Otázka mít či nemít kulturák v majetku města se periodicky vrací na stůl a z tématu se postupem doby stalo jakési politikum poměrně zřetelně vyhraňující postoje jednotlivých volebních uskupení. Proč tomu tak je, na to není třeba se složitě ptát. Prostě proto, že město mělo v minulosti možnost pořídit předimenzovaný areál KDL již několikrát a za mnohem menší částky (nejprve prý za symbolickou korunu a o něco později za cca 4 mil. Kč). Nyní však leží na radnici nabídka 3krát vyšší, nabídka, o jejíž výši se podle majitelů nebude licitovat. I takové mohou být podmínky koupě. Je ale na vedení města, zda takovou počáteční podmínku bez výhrady přijme či nikoliv.

Koupíme si vzpomínky na mládí?

Na první pohled se mnohým může zdát, že je odpověď na základní otázku „mít či nemít“ snadná. Ti z Vás, kterým se při zmínce o libčickém kulturáku vybaví třeba vlastní taneční začátky, nebo si vzpomenou na tradici divadelních festivalů, budou mít svou odpověď podbarvenou emocemi, jež takové vzpomínky a prožitky zákonitě vyvolají a budou jistě naladěni spíš pro zachování dostupnosti KDL. Vedení města se však má v této souvislosti soustředit především na skutečnou potřebnost a ekonomické aspekty, které se v příštích letech potenciálně promítnou do rozpočtu města. Emoce a sentiment do takového rozhodování patří pouze okrajově pro dokreslení subjektivního významu areálu pro jednotlivce. Podobně jako argumenty, že v KDL nacházejí své zázemí sportovní oddíly, protože se již nevejdou do sokolovny. Ty do tématu kulturního domu, už z prostého významu jeho názvu, nepatří vůbec. Sport patří především do tělocvičny, nikoliv do kulturního zařízení. Máme-li hodně aktivních sportovců, máme-li školu bez tělocvičny, pojďme se místo kulturního domu raději věnovat tomuto nedostatku.

Před tak závažným rozhodnutím, jakým zvažování koupě KDL je, si proto musíme položit několik základních otázek. Na některé bychom se měli pokusit nejprve odpovědět sami, k jiným přizvat odborníky a poté vše řešit v pracovní skupině, kterou rada města pro tuto příležitost ustanovila. Teprve až pak věc projednávat v zastupitelstvu.

Těmi základními otazníky jsou:

• jaká je reálná hodnota areálu?
• v jakém faktickém stavu areál v současnosti je?
• jaké stavební úpravy byly v minulosti provedeny a jaké jsou k nim doklady?
• jaké budou přínosy a jaké náklady pro město?
• kolik bude stát provoz a údržba/modernizace v příštích letech?
• může areál fungovat s vyrovnaným, lépe však ziskovým rozpočtem?
• jaké jsou možnosti financování investice s minimalizací nepříznivého dopadu na městský rozpočet?
• jaké jsou možnosti provozování?
• potřebuje město vlastnit takový areál, má jasnou náplň a koncepci rozvoje pro podobné zařízení?
• využije jej samo nebo bude nabízet prostory dalším subjektům působícím ve městě a za jakých podmínek?
• jaké podmínky pro svou činnost potřebují zájmové organizace, jaké jsou jejich časové a prostorové nároky?
• jak by mohl vypadat novodobý komunitní dům splňující požadavky místních zájmových organizací a kolik by taková stavba/přestavba reálně stála?
• kolik jiných investic by se dalo za tento balík finančních prostředků ve městě pořídit či vybudovat?

Teprve tehdy, až si dokážeme odpovědět na tyto otázky, lze zodpovědně usednout ke stolu a zvažovat koupi ANO/NE.

Dům za všechny peníze. A to doslova.

Nezpochybňuji fakt, že Libčice a jejich obyvatelé potřebují kulturní zařízení, či snad lépe řečeno komunitní centrum, které bude umět vytvářet podmínky pro zájmovou činnost i příležitosti pro kulturní vyžití. Domnívám se však, že je možné s trochou vůle a nadhledu vytvořit alternativní zázemí v objektech, které město dosud vlastní, a není proto nezbytně nutné tuto předimenzovanou nemovitost kupovat. A také: obec se má prioritně starat o rozvoj vlastního majetku, nikoliv řešit ztrátovost investice někoho jiného.

Poměrně důležitým momentem rozhodování je rovněž skutečnost, že současný rozpočet disponuje rezervou, která byla postupně vytvářena během uplynulých let. Rezervu v aktuální výši 12,0 mil. Kč chráníme jako polštář, který může pomoci dorovnat krátkodobé výkyvy v příjmech obce nebo umožní nárazově financovat nenadálou investici. Mám na mysli například neplánované výdaje plynoucí z likvidací škod po povodních nebo jiných havárií. Je zajímavé, že výše nabídkové ceny KDL je téměř totožná s rozpočtovou rezervou. Ale to je jistě jen pouhá náhoda?

Proč ještě rezervu chránit? Například proto, že má významný vliv na stanovení kategorie ratingu města (hodnocení hospodaření). Před volbami byl úspěšný rating obce B+ (velmi pěkný výsledek) získaný právě díky velké rezervě a nulovým úvěrům s velkými ovacemi prezentován v Libčických novinách. Uplyne pouhých 6 měsíců a čelíme tlakům, jak tento polštář vyhodit z okna a rating hezky rychle zhoršit. Rating však bývá důležitým parametrem při hodnocení „kvality“ hospodaření žadatele o dotace a tudíž stanovení jeho věrohodnosti pro poskytovatele příspěvků z evropských fondů. Zhoršením ratingu snižujeme své šance při soutěži o evropské peníze třeba pro stavbu tělocvičny nebo rozšíření mateřské školy a tudíž i šanci přinést do městského rozpočtu velmi zajímavé částky pro podporu rozvoje města.

Nabídka majitelů KDL je v tuto chvíli stále aktuální a představitelé města proto budou neodvratně vedeni k rozhodnutí koupi KDL schválit či odmítnout. Takové rozhodnutí vyžaduje velkou pozornost. Jde o zodpovědnost k ekonomickým možnostem města, o rozhodnutí, které může zásadním způsobem a po mnoho let odčerpávat z rozpočtu města nemalé finanční částky.

Položme si však ještě další otázku, jestli je právě nabídka koupě KDL nenadálou nepředvídatelnou situací, pro kterou se rozpočtová rezerva vytváří a na níž by se tedy měla rozpustit a to doslova? Osobně se domnívám, že nikoliv. Dokonce si myslím, že je zde uměle vytvářen dojem nepostradatelnosti KDL, protože právě v tuto chvíli nemá město k dispozici adekvátně velký a volný objekt, v němž by se mohly kulturně společenské aktivity odehrávat. Areál „Ludvík“, který by se mohl k takovému účelu zmodernizovat, je totiž momentálně přislíben pro pobočku Policie ČR, ač ta dosud stále jednoznačně nepotvrdila faktickou vůli sem svou rozšířenou služebnu přestěhovat.

Hledejme i jiná řešení

Věřím, že je v silách města připravit projekt pro založení komunitního centra, které by splňovalo prostorové požadavky zájmových organizací, bylo snadno dostupné a umožňovalo rozvíjet mimoškolní zájmovou činnost ve městě. Nikde však není psáno, že tímto objektem musí nutně být kulturní dům. Tento objekt byl postaven v šedesátých letech a je svým hmotovým uspořádáním poplatný době svého vzniku, je jakýmsi libčickým molochem, o jehož udržitelný provoz se různí vlastníci v posledních dvaceti letech marně pokoušejí. Nepřeji si, aby si město jako udatný zachránce na takovém projektu vylámalo zuby, lépe řečeno otevřelo černou díru, v níž skončí mnoho finančních prostředků z rozpočtu.

Navrhuji, abychom se vyhnuli takovým dobrodružstvím, a abychom se vydali cestou koncepčního a systematického plánování nových projektů, abychom společně pracovali na vytvoření kvalitního a napříč městem prodiskutovaného strategického plánu rozvoje města, který nám odpoví na některé z výše uvedených dotazů. Přinejmenším na otázku skutečné potřebnosti a udržitelnosti projektu kulturního domu, potažmo komunitního centra.

V tuto chvíli, kdy máme k dispozici pouze mizivou část z požadovaných dokumentů pro posuzování výhodnosti koupě KDL pro město, nemá význam svolávat schůzi zastupitelstva. Pracovní skupina sestavená z členů rady města a zástupců Libčického občanského spolku LOS a zástupců ODS upozorňovala vedení města na potřebu reálných podkladů i potřebu času pro kvalifikované rozhodnutí. Nikdy není dobré podlehnout vytvářené časové tísni a nabýt dojmu, že se už taková nabídka nebude opakovat. I to se může stát. Přesto se domnívám, že je naší povinností shromáždit dostatek podkladů, abychom současný návrh dokázali odpovídajícím způsobem vyhodnotit.

Z tohoto úhlu pohledu jsme rádi, že byl termín mimořádného zastupitelstva svolaného původně na 26. 3. 2015 do KDL zrušen a odsunut zatím na neurčito do doby zpracování potřebných dokumentů. Je rovněž dobře, že máme jako opoziční subjekt poprvé možnost podílet se svými návrhy, podněty či připomínkami na soupisu požadovaných dokladů a doufáme, že budeme mít možnost spolupracovat na jejich vyhodnocování. Je to důležitý první krok ke vzájemnému poznávání způsobu práce zástupců jednotlivých volebních subjektů i důležitý krok k nastavení konstruktivní spolupráce pro dosažení společného cíle. Záleží samozřejmě na tom, zda bude v zastupitelstvu na takovém společném cíli nalezena shoda.

Budeme rádi, pokud se v diskusi pod příspěvkem s námi podělíte o své názory na koupi kulturáku. Zatím se stále přikláníme k rozhodnutí nekupovat, protože chceme finanční prostředky města utrácet v projektech přinášejících jeho obyvatelům výrazný efekt, ať už hmotný nebo duchovní, a v investici do KDL takové dopady dosud nevidíme.