Vánoce jsou svátek narození. Pro křesťany toho nejdůležitějšího narození, spojeného s nadějí. Přeneseno do současné praxe rození dětí v Evropě, moc odkaz Josefa, Panny Marie (a Ducha svatého) nectíme, vymíráme. Jinak si jdeme k duhu jako nikdy dřív.
Evropská manželství (Pokračování textu…)
15. října – 11. prosince 2016
Zbývá sehrát poslední představení a uzavře se další ročník ochotnické přehlídky Libčický divadelní podzim. Po dlouhých 33 letech se letos na podzim amatérští herci častokrát postarali o takřka profesionální divadelní zážitek.
My, pořadatelé z Libčického ochotnického spolku bychom tímto článkem na závěr přehlídky rádi poděkovali svým hostům a vlastně i kolegům z Prahy, Chaloupek a Buštěhradu. (Pokračování textu…)
Před dvěma roky jsem při slavnostním zasedání zastupitelstva gratuloval starostovi našeho města, že dostal čtyři další léta na to, aby pochopil, jak funguje demokracie. Polovina volebního období uplynula a já musím konstatovat, že tomu dosud neporozuměl. Posledním důkazem je jeho text s názvem Po nás potopa, který uveřejnil na webové stránce forumlibcice.cz. (Pokračování textu…)
Na tom by nebylo nic špatného, kdybychom se mohli obejít bez toho, co negativní výklad pod slovem „maloměsto“ objevuje: závist, převahu soukromých zájmů nad obecnými, krátkozrakost, lenost, klientelismus, různé druhy zápecnictví, strach z otevřeného mluvení o problémech, ješitnost a aroganci těch, kteří drží moc rozhodování, i hloupost ukrývanou za bezobsažné fráze. U nás to ale není vada na kráse obyvatel města, je to nedostatek jeho vedení, jemuž chybí občanský vkus a schopnost slušně komunikovat s opozicí k prospěchu celku. (Pokračování textu…)
Každé ráno směřují stovky obyvatel Libčic různými směry. Jistě by bylo zajímavé porovnat, kolik lidí chodí jednotlivými ulicemi, kolik jich po Libčicích jezdí či popojíždí. Téměř všichni chodci na cestě do školy, do zaměstnání, na vlak nebo za nákupy musí překonat nějakou ulici v řidším či hustším automobilovém provozu. (Pokračování textu…)
Tohle nebývá pronesená věta dítěte, ale jeho skryté a zoufalé přání. Ve skutečnosti slýcháme např. věty: “Bolí mě hlava”, “Bolí mě bříško” nebo “Není mi dobře”. Dítě necháme doma, napíšeme několik omluvenek a celkem se nic neděje. Časem jsou tyto zdravotní potíže stále intenzivnější a začíná nám to být podezřelé. (Pokračování textu…)
reagujeme tímto na úvodník v únorových Libčických novinách, v němž jste obvinil dvě členky školské rady, že “zcela nespravedlivě poškodily reputaci školy”, “zpochybnily snažení zřizovatele v oblasti školství” a “vyvolaly veřejnou diskuzi”, za což dokonce očekáváte omluvu. (Pokračování textu…)
Jistě, jde o bezesporu záslužný záměr a mnozí si budou říkat, co na tom zase vidí? Zajímavého “na tom” nevidíme nic, bohužel. I když místostarosta na městském webu zmiňuje, že “projekt je již delší dobu diskutovaným tématem”, žádnou veřejnou diskuzi nad podobou přístavby k budově školky jsme nezaznamenali. A přitom si to školka zaslouží… (Pokračování textu…)
Tak dlouho si budeme namlouvat, že je vše v pořádku, až se to vymkne jakékoli kontrole. Tak dlouho budou učitelé přehlížet, že dítě ubližuje dítěti, až dítě ublíží učiteli. Protože ubližovat jen spolužákovi nebo spolužačce bude už nesnesitelně lehké, nudné a bezpečné.
Doporučujeme k přečtení názor / komentář Martina Fendrycha: Neskutečné týrání učitelky: Když stát vede mstivý Švejk, šikana se lehce stane normou
(nazory.aktualne.cz, 16. 2. 2016)
Ač jsem původně chtěla vybrat jen pár momentů z posledního, únorového jednání zastupitelstva města, sešlo se jich tolik, že pouhý komentář pod videozáznamem by byl nepřehledný. Nejde o poznámky k celému průběhu jednání, ale jen o zcela jistě subjektivní náhled zastupitelky na téma: “Jak koaliční zastupitelé a radní vnímají otevřenost radnice k občanům a transparentnost při řízení obce.” (Pokračování textu…)