Třetím snímkem libčického filmového léta bude dokumentární film. Bětka tentokrát zve do kina všechny milovníky hudby a skutečných příběhů:
(Pokračování textu…)
K dnešnímu večernímu představení: vypadá to, že pršet nebude. Aspoň předpovědi říkají, že ne. Pokud jim věříte, je třeba počítat s tím, že nebude úplně horko. Dle “Norů” bude 17 °C, jiní (menší modrý obrázek vlevo) tvrdí, že dokonce jen 13 – 14 °C. Tedy teple obléknout!
V 21,30 promítáme Berany na zahradě ZUŠky. (Pokračování textu…)
Helejte, s tímhle na mě nechoďte. Já vám rozumím, ale bylo to v novinách. Černý na bílým. Sice to nebylo ve žlutém rámečku, kam dávají vždycky tu pravdu, která je přece jenom nakonec o trochu pravdivější než ty zbylé obyčejné pravdy. Ale psali to v seriózním stisku. Tohle nebyl žádný bulvární plátek (my víme který)! Takže je mi líto, tak to prostě je. (Pokračování textu…)
Před rokem zemřel Ota Petřina, jeden z nejlepších českých rockových kytaristů. Dlouhá léta žil v Libčicích, které se ovšem k němu ne vždy chovaly přátelsky. Mnoho zdejších občanů nemohlo přijmout jeho dlouhé vlasy a styl života. Posměšky, pomluvy, to nebylo nic výjimečného. Po jeho smrti bylo vše jinak. Najednou se k němu všichni hlásili. Psali o něm jako o příteli i tací, kteří ho ani nemohli znát… (Pokračování textu…)
Pokud jste na představení Libčického ochotnického ďivadla byli, možná si rádi připomenete, co jste viděli. A pokud jste se na představení nedostali, nebo na vás nezbyly lístky, berte to jako ochutnávku a hozenou návnadu na podzimní reprízy, které se určitě chystají (termíny budou včas vyhlášeny).
Toto je fotoreportáž z 2. premiéry (19. června 2016), jak ji nafotil Milan Buzek- velký příznivec přírodního chemicky nedochucovaného libčického lidového umění až z Prahy. (Pokračování textu…)
Přinášíme úplný a nekomentovaný záznam z jednání zastupitelstva číslo 12. Jednání proběhlo 22. června 2016. (Pokračování textu…)
V Libčicích nad Vltavou jsem žil od narození do odchodu na Moravu. Návraty naštěstí jsou vírou pod obojí. Vracíme se tam, kam patříme a kde máme domov. Natrvalo. Jak léta přibývají a nános času překrývá kontury dávných dějů, tím více cítíme a ctíme dluhy k předkům. Nepromlčitelné a těžko splatitelné. (Pokračování textu…)
Páteční večer, horké léto. Strasti pracovního týdne se vám konečně podařilo vyhnat z hlavy. Čekají vás dva dny volna. Ale pozor, volno máte vlastně už teď. Takže: “Co s načatým večerem?” (Pokračování textu…)
V neděli 11. června se v sále ZUŠ konala dlouho očekávaná premiéra nového kusu ochotnického divadla LOĎ – komediální hra anglického dramatika Brandona Thomase Charleyova teta. Po loňském úspěchu Gogolovy Ženitby jsem určitě nebyla jediná, kdo se na nové představení těšil, ale zároveň se trochu obával, jestli divadelníci dokážou udržet laťku nastavenou napoprvé tak proklatě vysoko. Vás, kteří se na představení teprve chystáte, nebo dokonce váháte, zda vůbec přijít, ale můžu ujistit: LOĎi to šlape čím dál tím lépe. (Pokračování textu…)
Tohle těžko můžeme pominout, že? Los – vlastně losice (biomatka?) s mládětem zabloudily do Brna. O důvodu se můžeme jen dohadovat, možná jen chtěla na radnici přednést podněty, připomínky a návrhy k rozvoji města a pomoci tak místní koalici pracovat lépe. Nedopadlo to dobře…