Honza Menšík je muž mnoha profesí a bez nadsázky jej potkáte v téměř každém libčickém spolku. S jedním z těchto dobrovolnických spolků pomáhá chránit naše zdraví a majetek a někdy bohužel i naše životy. S dobrovolnými hasiči Honza už vyjel k řadě zásahů, na jeden z nich však vzpomíná s respektem a doufá, že podobný snad již nezažije. Řeč je o požáru v Alzheimer centru v Roztokách 1. června tohoto roku.
Zásah, jaký „snad“ již nezažijeme
Napsáno pro Libčické noviny, publikováno v červenci 2022.
Středa 1. června se zdála být jako obyčejný den. když v podvečer začal telefon houkat požární poplach, neměli jsme nejmenší tušení, že před námi stojí asi nejtěžší noc v životě.
Naneštěstí nás hned na začátku zklamala technika – naše hasičská cisterna nestartovala. Opět se ukázalo, že i přes největší vůli a nemalé finanční náklady na opravy není možné očekávat stoprocentní funkčnost od vozu, který již brzy oslaví 40 let provozu. Bohužel radě města se prozatím zdál výdaj na pořízení nové cisterny i přes možné dotační tituly příliš vysoký.
Ale nepojízdná cisterna nás nezastaví! Rychle překládáme vybavení do druhého vozu a vyrážíme v plném počtu směr Roztoky. Přijíždíme jako jedna z prvních jednotek a hned je nám jasné, že tohle bude těžký zásah.
Okamžitě dostáváme rozkaz od velitele zásahu: Do baráku a evakuovat lidi! Doslova v náručí vytahujeme klienty z jejich pokojů, jak to jen jde. Okny pomocí žebříků, na nosítkách či jen tak v rukou. Pomáhá každý, kdo může, v opravdu nepříznivých podmínkách. Silně zakouřené prostory s nulovou viditelností, kolem šlehající plameny a nesmírný žár. Vypadá to jako ve filmu, jenže tohle je doopravdy. Po vynesení další osoby a předání zdravotníkům si říkáte, že znovu už ne, potřebujete pauzu, ale povinnost vám velí jít opět dovnitř – vždyť tam jsou stále lidé! A tak jdete znovu.
Do Libčic se vracíme chvíli před východem slunce zcela vyčerpaní. Rychlá sprcha a do postele. Ráno nás čeká naše civilní zaměstnání.
Celkem se podařilo zachránit přes 50 osob. Jak asi víte z médií, i přes neuvěřitelné nasazení všech profesionálních a dobrovolných hasičů, policistů, zdravotníků i řady náhodných kolemjdoucích se však všechny zachránit nepodařilo. I to bohužel k těžkým zásahům patří. Myšlenka na to zůstane dlouho v nás, není lehké se s tím vyrovnat.
O dobrovolných hasičích se někdy říká, že jen pijí pivo v hasičské zbrojnici a občas uspořádají nepovedený ples. 1. června jsme dokázali, že to není pravda. Jsem na vás, kluci, pyšný! Jste skuteční hrdinové a díky vám stále žije mnoho lidí. Jen málokdo je ochoten obětovat hodiny svého času výcviku, vzdělávání či údržbě techniky, riskovat život a pomáhat druhým bez nároku na odměnu.
Musíme doufat, že takto náročný a tragický zásah tu nebude řadu let. A kdyby přece jen ano, opět se ukázalo, že hasiči jsou vždy připraveni pomoci.
Mgr. Jan Menšík
velitel jednotky dobrovolných hasičů Libčice nad Vltavou
Zatím žádné komentáře.
Odpovědět