Jak jsem minule při komentování Libčických Listů (LL) z roku 1931 napsal, řada článků a zpráv by mohla být bez úpravy publikována v dnešních dnech. V obci tehdy evidentně, krize nekrize, panoval čilý ruch v mnoha, někdy docela překvapivých směrech.
- 1. díl výletu do historie najdete zde.
- 3. díl výletu do historie najdete zde.
- 4. díl výletu do historie najdete zde.
- 5. díl výletu do historie najdete zde.
V čísle LL z ledna 1931 je například oznámení s titulkem Také Libčice mají svoji královnu krásy? Zajímavý je samozřejmě ten otazník na konci. Citace to ozřejmí: „V Libčicích tou dobou dlící divadelní společnost pořádala také po vzoru velkoměst volbu královny krásy, o kterou se jevil mezi našemi ,pannami’ neobyčejný zájem. Královnou krásy byla zvolena slečna Věra Rešlová z Libčic. Takto se povídá, že se asi jura ,přehmátla’.“
Redaktor Javůrek nejen oním otazníkem dost riskoval. Zpochybnění krásy slečny Rešlové hrozilo pravděpodobnou odvetou z řad královniných příbuzných. Ty panny dané do úvozovek ovšem byly výzvou k reakci hromadné. Škoda, že další čísla LL nesdělují, zda čest královny krásy Věry Rešlové a libčických slečen vůbec, nebyla obráněna nějakým přímočarým způsobem.
Z kontextu celého působení redaktora Javůrka vyplývá, že byl vášnivým motocyklistou a členem Automobilové ligy, držitelem „vůdčího listu číslo 275.457 z roku 1929, který obdržel na základě řádného absolvování autoškoly inž. Kratochvíla v Praze.“ Motocykl parkoval u Franců, což byla jeho rodina, a pamětníci vědí, že bydleli v nízkém domku proti dnešnímu Městskému úřadu, kde později provozovali mandl. Hned za rohem je dnes autoškola pana Koušy. Ta tehdy ještě nebyla, a proto redaktor musel za vůdčím listem do Prahy.
Co ale existovalo už tehdy, byl dopravní problém tohoto prostoru, který i dnes je místem, na němž se předvádějí dovednosti dle Fittipaldiho. LL z ledna 1931 píší toto: „V Libčicích na křižovatce proti hotelu Brejcha (to je dnešní MÚ – pozn. PeS) jezdí velmi často automobilisté i motocyklisté protizákonnou rychlostí, která jest trestná a může dojíti k nějaké nehodě….. Rovněž bravurní závodění místních motocyklistů obcí mělo by přestati..“
Jak se z textu dále dozvídáme, podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se tehdy za nedovolenou rychlost považovalo „více než 15 km na rovině a 6 km v zatáčkách“.
Inu, doba pokročila, rychlosti se zvýšily, ale problémy jsou pořád stejné.
Zatím žádné komentáře.
Odpovědět