Vyšlo v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.

Asi stále častěji se teď bude používat slovo lid – nebo „lidi“. Jak historie ukazuje, někdy jsou to všichni, jindy jen většina, která některým z menšiny pro výstrahu pověsí oprátky na krk. Je to zkrátka ošidné pojmenování, přitom jsme lid a lidi všichni, kteří máme tělo a mozek myslící. Pro výkon politické funkce by měla být hlavním předpokladem schopnost mozku uvědomit si zodpovědnost. A to zdaleka není podmíněno vzděláním, majetkem nebo sociálním postavením, jak ukazuje příklad z letošních nedávných voleb. (Pokračování textu…)

V pozvánce na letošní svatomartinskou lampionovou veselici jsem doufala, že počasí bude mírné a Boženka Hradilková bude moct s rodiči přijet do Libčic. Tohle přání se mi nevyplnilo. Během pátečního odpoledne jsme ještě narychlo stavěli stan, aby se měli tanečnice a tanečníci ze ZUŠ kde schovat před deštěm během zkoušky a aby nepršelo alespoň na violu a kytaru… Nakonec se počasí docela umoudřilo, takže se na Náplavce v pět hodin sešel opět početný dav, který zářil do tmy lampiony nejrůznějšího provedení. (Pokračování textu…)

Sloupek vyšel v tištěné podobě Libčických křižovatek číslo 1 / 2017.

Libčické křižovatky jsou pojem. Pozor, výjimečně nemám na mysli tento úctyhodný list. Jde mi skutečně o to místo nad naším městem, které se oficiálně jmenuje Na zabitém, ale nikdo mu jinak neřekne než Na křižovatkách.

To místo je jakousi vstupní branou do našeho města, které ovšem odtud skoro není vidět. Po dlouhé době se tu silnice opravila, ale zdejší proslulá louže je zachována. Dobře však, že po nekonečném čekání zmizel k Chýnovu se svažující „tankodrom“ , který se nesmazatelně podepsal na stavu řady vozidel místních obyvatel. (Pokračování textu…)

Někdy se některé věci nemají říkat dopředu. Protože síla předsudku je velká. A tak je na tomto místě dobré začít tím, že vám prozradíme, co vám Jana Tahalová, hlavní persóna “Libčického divadelního podzimu”, dopředu neprozradila. Že totiž UŠI-X, které nám přijely zahrát během 3. večera letošní přehlídky, jsou vlastně dětský turistický oddíl. Dětské divadlo totiž vzbuzuje představu besídky, kterou musíme protrpět jen kvůli tomu svému potomkovi (nic na tom, že ani to nebývá v Libčicích nutně pravdou).

Tak tedy představení “Jane” autora Aleše Kubity výrazně srazilo věkový herecký průměr letošního ročníku. Ale sál praskající ve švech se celou dobu výborně  bavil a nahlas smál. A přitom téma bylo tak vážné – život čerstvě zamilovaného teenagera!

PS: té školní besídce jsme se nakonec vlastně stejně nevyhnuli! (Pokračování textu…)

Záznam z jednání zastupitelstva č. 19 z 18. října 2017.

Nekomentovaný, přehledně rozdělený na jednotlivé body.

.
(Pokračování textu…)

Libčice jsou v posledním týdnu v hledáčku médií. Může za to právě otevřená Kotelna, plánovaná zástavba „na hliníku“, ale také nový pan učitel libčických prvňáčků.
 
 
(Pokračování textu…)

Pokud jste druhý večer Libčického divadelního podzimu 2017 vynechali, možná se budete chtít podívat alespoň na pár fotek. V neděli, 5. listopadu (taková náhoda! Bez dvou dnů přesně sto let po VŘSR!) k nám do Libčic přijel “strýček” z Libochovic.

A. P. Čechov je (nejen)  mezi ochotníky velmi oblíbený autor a tentokrát jste mohli shlédnout, jak to v jeho představách (a podání libochovické Scény) vypadá, když na ruský venkov zavítá vysoký petrohradský úředník, bratr majitelky.

(Pokračování textu…)

Kalendář předvánočních kulturních i tvořivých aktivit se u nás v Libčicích každým rokem více a více naplňuje. Na svědomí to mají školy, školky (i ty komunitní či soukromé), divadelníci, muzikanti, farníci a dokonce i sportovci. Náš spolek spolu s dalšími spolčenými spolky k té nepřeberné nabídce pravidelně přispívá již tradičními tvořivými dílnami a od loňska také vánočním jarmarkem. Toto ohlédnutí za akcemi minulými přijměte jako pozvánku na akce, které se tak jako předvánoční čas kvapem blíží. (Pokračování textu…)

Ano, je to tak. 22. ročník přehlídky ochotnických souborů Libčický Divadelní Podzim je v plném proudu. Po prvním, z poloviny premiérovém představení “Jak na lásku”, vtrhnou na “prkna, co znamenají svět” sálu libčické ZUŠky ochotníci z Libochovic.

Stejně jako v Libčicích i v Libochovicích má ochotnické divadlo dlouho tradici – první zmínky nás zavedou až do 19. století. A v dobách 1. republiky bylo na Libochovické ochotnické scéně opravdu rušno.  Spolek, který do Libčic zavítá již tento víkend, vztahuje svou historii až k roku 1926. Tehdy vznikl spojením studentského spolku Oharka, vzdělávacího spolku Havlíček s tamějším Sokolem a dělnickým dramatickým kroužkem Slunce  “Divadelní spolek Scéna.” (Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)