V zářijovém čísle Libčických novin, které radnice zdarma posílá do všech domácností, jsme se mohli dočíst, co jsme nejspíš ani vědět neměli. Co? Nemám na mysli to, čeho už si musel všimnout každý vnímavý občan, totiž že pan starosta nemá opoziční kolegy rád. Mám na mysli to, že se pan starosta nezdráhá prostor v Libčických novinách, které jsou určeny pro vyvážené informování o dění ve městě, bez skrupulí využít pro vlastní propagaci a současně znevažování jiných občanů. Nejde přitom jen o opoziční zastupitele. Za nimi totiž stojí lidé, občané, voliči, kteří jim dali v minulých volbách hlas a vyjádřili tak přání, aby právě on či ona byli jejich zástupci, protože právě s nimi sdílí podobnou představu o dalším směřování našeho města a jsou pro něj zárukou, že se tato vize může naplnit.

Pan starosta proto ve svém úvodníku nešpiní pouze práci sedmi opozičních zastupitelů, zároveň tím dává najevo neúctu k občanům, kteří nevolili jeho, ale jiné. Ani po dvou volebních obdobích nerozumí základnímu poslání, které je s jeho rolí spojené, byť není písemně zakotveno v právních předpisech a jde spíš o otázku společenskou až etickou. Starostovým posláním má být město stmelovat, udržovat v něm dobré klima, nikoliv podporovat onu známou „blbou náladu“.

Co panu starostovi nejde?

Pan starosta není schopný nalézat kompromisy, aby své představy a výhodnost vlastních rozhodnutí dokázal vysvětlit a obhájit. Neumí ani naslouchat, opozici už vůbec ne. Ta je tu však především proto, aby kontrolovala vládnoucí většinu. I když se to na první pohled nezdá, je to pro bezpečí všech zastupitelů a ku prospěchu celého města. Pana starostu ale kontrola opozice hodně znervózňuje, protože s ní nezvládá zacházet jako zralý politik.

Brání se prostě, jednoduše a bohužel účinně různými prostředky. Tím nejvýraznějším je naprosté zjednodušování skutečnosti pro veřejnost. Je si jist, že většina čtenářů Libčických novin na zasedání zastupitelstva nechodí, a když přeci jen někdo občas dorazí, stejně má jen velmi slabou možnost porozumět přesně a do hloubky projednávané problematice. Jak by také mohl, když z omezených zdrojů zveřejňovaných radnicí si řadový občan nemá šanci reálnou představu udělat, natož pak informace vyhodnotit.

Co se skutečně děje na zastupitelstvu?

Starosta se odvolává na komplikované průběhy zastupitelstev, které způsobuje podle jeho tvrzení opozice. Je to však zavádějící výklad. Většinou jen zastupitelé a pár pravidelných návštěvníků vědí, co a jak se na zastupitelstvu projednává a že většina bodů jednáním projde hladce bez náročných diskusí. Výjimkou jsou pouze jednání, která mají v plánovaném programu některé z vypjatých rozhodnutí (např. tolik diskutovaná komunikace Ke Studánkám). V takovém případě se zmobilizované obecenstvo do obřadní síně nevejde, stojí až v předsálí a vzduch v jednací síni hrozí explozí. Ale běžná situace to vskutku není, nenechte se mýlit.

Jak si má opozice s předkládaným obrazem party kazisvětů a nepřátel prospěchu Libčic poradit? Libčické noviny nejsou místem pro rovnocennou a partnerskou výměnu názorů, protože k jednomu nesouhlasnému textu je vzápětí uveřejněno několik, dalo by se až říct –  z radnice objednaných odpovědí jejích sympatizantů a cílem bývá udělat z odpůrce směšnou figuru. Další texty příznivců opozice jsou pak obvykle odmítnuty. Proto opozice volí, pro někoho možná obtěžující, alternativní druhy veřejné komunikace – web a vlastní tištěné publikace, podotýkám, že si vše platí z vlastních prostředků. Nezbývá nic jiného, když za městské peníze nemůže své názory a postoje veřejnosti vysvětlovat.

Počet evropských projektů Liběhradu: NULA

Dalším rysem starostova překrouceného obrazu opozice je její údajná nekonstruktivnost. Už jsem uvedla základní úkol opozice – kontrolu. Představa, že opozice bude iniciativně chrlit nápady, projekty, řešení, přípravy k projektům místo radnice, je přece zcela mylná! Iniciativní roli má především „vláda“ neboli rada města. Podávání návrhů velkých projektů nebo změn ze strany opozice bývá vždy a všude zřídkavé.  Zvláště v standardní komunální politice nemají opoziční zastupitelé čas, prostředky ani administrativní zázemí, aby mohli takto pracovat. Tyto nástroje má, v podobě městského úřadu, k dispozici starosta a jeho radní. Jiná otázka je, zda toho plně využívá. Kolik projektů na prostředky z evropských fondů radnice připravila? Z dostupných zdrojů je zřejmé, že ani jeden – na rozdíl od prvního volebního období v letech 2006 – 2010, jenže o tyto úspěchy se nezasloužil žádný ze současných členů Liběhradu, nýbrž jeho členové bývalí.

Konstruktivnost opozice spočívá v podávání alternativních pozměňovacích návrhů, kterých při schvalování usnesení zastupitelstva opravdu nebylo málo, a leckdy zachránily zastupitelstvo před radou města špatně naformulovaným zněním. Konstruktivnost je i v hlasování „proti“, když opozice jasně zdůvodní, proč nesouhlasí s návrhem. A věřte mi, že opoziční zastupitelé argumentují důsledně, jen Vám to pan starosta ani Libčické noviny nesdělují. A co když se opozice zdrží hlasování? To automaticky neznamená bojkot, jde spíš o přirozený odstup od návrhu, vůči němuž cítí neutrální vztah a přenechává odpovědnost za něj výhradně vládnoucí skupině. Nejde proti jejímu programu, město zásadně nepoškozuje a je proto možné jej mlčky tolerovat.

Заяц! Ну, погоди!

Pan starosta se v úvodníku rovněž zmiňuje o nekonfliktní atmosféře jednání rady města. Copak on už zapomněl, jaké starosti přinesla radnici osoba místostarosty Ing. Zajíce? Zpočátku byl u Liběhradu druhým mužem v pořadí. Kdo ale byl za jeho výběr mezi kandidáty Liběhradu zodpovědný a kdo včas neodhadl jeho komplikovanou až nebezpečnou povahu a skutky?  Je hezké malovat si zpětně věci narůžovo, trochu z nás občanů udělat hlupáky, kteří si téměř nic nepamatují, ale je to dost dětinské. Chybovat je lidské a zkušený člověk ví, že chyby děláme všichni bez výjimky, je však dobré se z nich poučit.

Není lehké postavit se znovu na start, shromáždit angažované a informované občany na kandidátku a pokusit se pokračovat v takové atmosféře v práci, promýšlet do programu nové projekty, ať už si pan starosta píše, co chce. Pokud jsou však karty rozdány do 4-leté přesilovky, musí slušný člověk zatnout zuby a pokusit se neztratit svou tvář.  Každý,  i opoziční zastupitel má zodpovědnost, kterou na něj klade zákon. Proto pokud se domnívá, že některé záměry měly být připraveny pečlivěji, je v jeho vlastním zájmu, aby se pokusil na takový stav upozornit, či se proti němu ohradil. To nám ale už pan starosta neříká. Trochu se tak obávám, že ten, kdo neumí zapochybovat o svém vlastním konání, nemůže dohlédnout ani svých možných skutečných chyb.

Co není v zájmu města

Vážím si pozitivního přístupu práce. Manipulativní napadání kolegů v zastupitelstvu, které volí starosta jako způsob vlastní volební agitace, je mi cizí. Ale nyní jde o vážnou věc, o lidskou důstojnost těch zastupitelů, kteří jsou starostovou propagandou ostouzeni. A je to i výstraha pro budoucnost. Uvědomte si, prosím, že Libčice nepotřebují ve svém čele zástupce nezvládající svěřenou pravomoc. Takový přístup je pro město zoufale neproduktivní, netvůrčí a neplodí nic víc než tak smutné texty, jako je starostův zářijový úvodník.

Petra Pelešková