Do Libčic se přistěhovaly před pár lety a hned se začaly rozhlížet, jak by mohly svými profesními a životními zkušenostmi přispět. Martina a Renata se věnují sociálním tématům a zapojování občanů do tvorby podoby měst a obcí. V Libčicích, přesněji na kraji Letek, se zabydlely natolik, že jak samy říkají, rády by tu zestárly. Nabídka kvalitní péče o občany je pro ně tedy i osobní záležitostí.
“Naše město by nemělo být zaopatřovacím ústavem, může ale vyvíjet aktivity, které pomohou vytvářet záchrannou síť pro nás všechny. Stáří, nemoc nebo nějaká složitá životní situace by neměly být důvodem proto, abychom byli nuceni Libčice, svůj domov, opustit. Jde o dlouhodobý úkol, který ale nesnese odkladu.”, říká Martina.
Co Libčice potřebují:
- Podporovat a rozvíjet naši pečovatelskou službu, která pomáhá seniorům a lidem se zdravotním postižením.
- Pomáhat konkrétním lidem, kteří péči potřebují, a podporovat další profesionální pomoc.
- Nezapomínat na dospívající děti se zdravotním postižením, které i v dospělosti mají mít možnost žít v obci, kde vyrostly, a nebýt závislé pouze na svých rodičích, kteří také stárnou.
- Individuálně podporovat pečující. Zaslouží si náš velký obdiv.
- Individuálně pomáhat rodinám a jednotlivcům, kteří se dostanou do složitého životního období, protože např. zůstanou na výchovu dětí sami, zemře jim partner či je postihne jiné neštěstí.
- Vyčlenit alespoň čtyři bytové jednotky pro krátkodobou či dlouhodobou pomoc lidem, kterým nebude možné poskytovat pomoc u nich doma. Nechceme, aby se kvůli péči museli stěhovat mimo naši obec.
- Rozvíjet sousedskou výpomoc, která v obcích naší velikosti vždy dobře fungovala.
- Na webu města srozumitelně napsat, na koho se mohou lidé obrátit, pokud potřebují pomoc. Nesmíme ale zapomínat ani na ty, kteří na internetu nejsou a informace také potřebují.
- Mít komisi, která se bude pravidelně věnovat tématům a způsobům pomoci našim občanům.
“Doma je tam, kde se cítíme dobře, kde nás má někdo rád, kde máme své blízké, kde jsme se narodili nebo v našem případě, kde prožíváme část svého života.”, dodává Renata. “Domů jsme se těšili jako malí, po celém dni ve školce nebo ze školy v přírodě. Dovolená je fajn, užíváme si ji, ale ke konci si říkáme, ať už jsme doma. Proč by tomu mělo být jinak, když zestárneme, onemocníme, už nemůžeme?”
Pojďme se společně snažit, aby měl každý z nás, kdo žije v Libčicích, jistotu, že když se ocitne ve složité životní situaci, město ho nenechá padnout na dno. A až zestárne, aby měl možnost volby, kde bude žít a kdo o něj bude pečovat.
Zatím žádné komentáře.
Odpovědět