Při čtení Libčických listů (LL, 1931-1933) nelze opomenout ani tu podobnost s dnešní dobou, která se dá jednoduše nazvat: černá kronika.

• 1. díl výletu do historie najdete zde.
• 2. díl výletu do historie najdete zde.
• 3. díl výletu do historie najdete zde.
• 4. díl výletu do historie najdete zde

V červnu 1931 našli čtenáři na titulní straně LL nekrolog básníka Viktora Dyka, ale určitě je upoutal více velký titulek „Rodinná tragedie v Libčicích“. Mnohoslovně a barvitě zde redaktor popsal událost, která, jak zdůraznil, překvapila zdánlivě klidné a mírumilovné Libčice. O co šlo? Řečeno otrlou mluvou policejní – obyčejná domácí zabijačka. Paní H. po večerní hádce vrazila manželovi kuchyňský nůž do břicha. LL zaznamenaly poslední slova nešťastníkova, která údajně zněla: „Ženo pamatuj se, cos to učinila.“ Pak omdlel a za několik minut zemřel. Sousedé zavolali četnictvo, žena byla zatčena a dopravena na Pankrác. Pozoruhodný je smířlivý závěr LL: „Tragedie vyvolala v místě značný rozruch, obzvláště, když pan H. byl znám jako hodný a mírný člověk, který byl u svých kolegů a známých pro svoji povahu velmi oblíben. Jisto je však, že jeho žena, Anna H., které je dnes 53 let, čin tento spáchala v nepříčetnosti, neboť i ona se těšila v obci té nejlepší pověsti.“ O výsledku soudu s paní H. se v LL (1931-33), které se zachovaly v Knihovně Národního muzea, nedočteme nic….

V jiném vydání LL je zaznamenána loupež šperků v Roztokách. Škoda byla 35 000 Kč, a to tehdy byly nějaké peníze. Zájem samozřejmě vzbudila i společná sebevražda milenců ve veltruském parku.

Redaktor Javůrek, sám nadšený motocyklista, nemohl pominout silniční nehodu libčických bratří Mentlíkových, ke které došlo v létě 1931 u Hostinného. Obsáhle pod titulkem „Tragický výlet“, vylíčil její průběh a příčinu – prý poruchu řízení. Při nehodě byli oba bratři po nárazu do stromu vymrštěni ze stroje, starší Jaroslav byl na místě mrtev a mladší František utrpěl těžké vnitřní poranění. „V kočárku sedící manželka a příbuzný hoch vyvázli naštěstí bez nehody,“ píše se v LL.

Téhož léta LL pěly chválu na hlavu leteckého hasiče pana Buřiče, který zachránil před utonutím desetiletého Jiřího Pelanta. Hoch se koupal ve Vltavě v Letkách v místě, „kde se bagruje písek“. (Inu, tehdy ještě koupaliště na kopci nestálo.) Sluší se zmínit, že v LL vyšlo k této příhodě v inzertní placené části poděkování Václavu Buřičovi od Josefa a Anny Pelantových. V inzerátu se také píše: „Zároveň platí náš dík všem ostatním členům sboru, kteří v kritickém okamžiku obětavě ku pomoci přispěli.“

Hasiči hráli jednu z hlavních rolí i v události z února 1932. LL jí věnovaly skoro celou první stranu. Šlo o oheň na statku pana Kejře. Požár se „…vzhledem k nedostatku vody značně šířil, takže v krátké době lehla celá stodola se zásobami a inventářem popelem a lze jen děkovati bezvětří, neboť jinak by měl požár tento mnohem větších, zhoubnějších následků.“ Nepříjemná událost je v LL zasazena do širších souvislostí. K požáru totiž muselo přijet hasičstvo ze širokého okolí, protože libčičtí hasiči měli jen nevyhovující ruční stříkačku a motorová stříkačka hasičů z Letek přestala za krátkou chvíli fungovat. A tak hasili zejména hasiči z Dolan, Kralup, Chvatěrub a hlavně z Mikovic. Ti uchránili od ohně sousední budovy. LL si neodpustily poznámku, že „…je třeba, aby konečně libčičtí hasiči koupili tu novou motorovou stříkačku a vycvičili náležitě mužstvo k této, neboť dosavadní….hodila by se ještě tak někam do Kocourkova. Dále jest velmi trapné poukazovati na to, že bylo mezi diváky málo pochopení pro pomoc bližnímu, takže četnictvo bylo nuceno honiti lidi k čerpání, přesto že je to povinností každého člověka. Kolem požáru bylo dosti schopných mužů, kteří měli býti při požáru nápomocni, ale nikdo z nich se nechopil záchranných prací, ačkoli se při dobré vůli těchto dalo s počátku zachrániti aspoň část inventáře. Trapně také působily různé poznámky a dokonce vtipy špatně vychovaných výrostků….. Rovněž mísení se obecenstva do výkonů hasičů neschvalujeme. Jedni křičeli stříkat směrem od Suků, druzí zase chtěli stříkat na sousední štít… Těmto komandantům by slušela spíše činnost u čerpadla…” Z dnešního pohledu se zdá, že v Libčicích se tedy odehrálo něco, co velmi připomíná scény z Formanova filmu Hoří, má panenko…

A tady ještě jedna: Od milé do kriminálu.

Petr Schönfeld