To podstatné si přečtete na opravdových zpravodajských webech. My bychom jen chtěli připomenout setkání, které při čtení smutné zprávy určitě vytane na mysli všem pravidelným návštevníkům libčického festivalu sborového zpěvu “Otevřená zahrada”. Chceme malou fotogalerií připomenout ryze libčickou osobní vzpomínku na návštěvu pana Vaculíka v květnu 2012. (Pokračování textu…)
Toto je původní archív “Kalendáře akcí”, jak vypadal až do května 2015.
Pokračovat na:
Tato stránka je snahou o vytvoření funkčního generálního libčického kulturně-společenského kalendáře všech akcí bez rozlišení věku, národnosti, sexuální orientace a dokonce i politické příslušnosti organizátorů. Jediná podmínka zařazení příspěvku na tuto stránku je, že jsme se o ní dozvěděli.
Pokud máte zájem o své akci informovat, napište nám na info@libcickekrizovatky.cz .
Pokračovat na:
Tohle byla jedna z oblíbených lidových písní Pavla Jurkoviče a takhle ji zapsal do jednoho z řady zpěvníčků „Písničky pro celou rodinu“. Ve středu 11. 2. se i pro něj pravdivě naplnila a sborově zazněla na pražském břevnovském hřbitově, kam jej po obřadu plném hudby v bazilice sv. Markéty v Břevnovském klášteře přišly vyprovodit stovky lidí. (Pokračování textu…)
Třetí trojice našich kandidátů o sobě. (Pokračování textu…)
Nejsme spolkem aktivní odvety, ale racionální úvahy. Voličům svůj program navrhujeme, eventuálním budoucím partnerům v zastupitelstvu ho nabízíme ke sdílení a realizaci jako celek, nebo v jeho dílčích částech. Chceme, aby Libčice měly radnici, která svým profesionálním řízením vytváří zázemí pro příjemný a tvůrčí život v obci.
Budeme pravidelně vyhodnocovat demografická data, abychom mohli včas reagovat na proměny poptávky rodičů po umístění dětí do mateřské školy. Obdobně budeme postupovat i v případě našich seniorů. Bez systematicky shromažďovaných a průběžně analyzovaných dat o městské společnosti a jejích potřebách nelze správně a včas připravit investice do staveb občanské infrastruktury, do níž školy a sociální služby různého druhu patří.
Není zatím v možnostech rozpočtu města provozovat městskou policii. Ale je v silách radnice zásadně regulovat negativní vliv provozování hracích automatů. Je možné více a soustavněji dohlížet na rizikové chování lidí na veřejných prostranstvích, vandalismem počínaje a narkomanií konče. Chceme ve spolupráci s občany vytvořit pravidelně aktualizovanou mapu rizik a rizikových lokalit, na něž by radnice operativně zaměřovala svou pozornost v rámci svých kompetencí. V případě povodní je na místě zavést bezplatnou informační službu o nebezpečí a vývoji situace pro občany v ohrožených lokalitách, tzv. krizovou SMS.
Město může ke svému portfoliu veřejných služeb přidat také některé další služby. K takovým patří služba levného dovozu písku a stavebních materiálů v katastru města, jíž bychom lidem chtěli usnadnit situaci při méně rozsáhlých opravách a rekonstrukcích jejich domů.
Budeme respektovat autonomii ředitelů při řízení našich škol. Současně budeme sledovat výsledky jejich práce. Cílem je zvýšit počet dětí v základní škole, uspokojit poptávku rodičů po umístění dětí v mateřské škole a posílit prvotřídní pověst základní umělecké školy.
Dokončíme rekonstrukci mateřské školy včetně revitalizace jejího hřiště a zahrady. Podpoříme optimální variantu jejího rozšíření tak, aby odpovídala skutečným potřebám našeho města s ohledem na jeho předpokládaný rozvoj.
Podpoříme posílení role ZUŠ jako jednoho z center kulturního života ve městě. Zasadíme se o dokončení celkové modernizace její budovy a areálu.
Moderní vybavení škol, nadstandardní výchovné a vzdělávací akce, zájmové aktivity občanů, to vše stojí peníze. A je dobře, že nároky na ně rostou. Chceme, aby vydávání financí bylo v této oblasti přehledné a účelné. Do budoucna předpokládáme jejich nárůst úměrný chuti lidí sportovat, ambici sportovních klubů dosahovat vyšších soutěžních úrovní, snaze zavedených i nových spolků rozvíjet se ve svých kulturních zaměřeních.
Peněžní prostředky vydávané městem nad rámec zákonné povinnosti péče o školy mají učitele i děti motivovat k činnostem a výukovým metodám, na které ze svých rozpočtů nemají. Oživíme Fond školského rozvoje pro nákup lepšího vybavení našim školám, úhradu doplňkového vzdělávání pedagogů i pro jejich přímou motivaci k práci v našem městě.
Příspěvky městským organizacím, spolkům i skupinám občanů k naplňování jejich zájmových činností, které provozují pro veřejný prospěch a v zájmu města, budou dále sdruženy do Fondu kultury.
Fotbal a házená, vedle dalších sokolských specializací u nás nejpopulárnější sporty. Připočteme-li sportovní akce hasičů i jiných menšinových sportů u nás provozovaných, zaslouží si sport založení speciálního městem rozpočtovaného zdroje finanční podpory. Tím by měl být Fond sportu.
K městu s dobrou pověstí patří bohatý sportovní a kulturní život. K činnostem a akcím, které si u nás již vytvořily tradici, chceme připojit nové. Ač jsme u řeky, nevyužíváme ji plně. Rádi bychom ve spolupráci se Sokolem, hasiči, fotbalisty, ale i s iniciativními rodinami a soukromníky vytvořili v rámci revitalizace náplavky zázemí pro Veslařský klub, k jehož veřejné nabídce by patřilo i půjčování malých plavidel příchozím nebo turistům k projížďce po Vltavě.
V kultuře chceme trvale připomínat památku Karla Hašlera a založit Libčickou hašlerku, festival lidové písně k poslechu i tanci. Vytvoří se tak trojice hudebních festivalů přesahujících svým návštěvnickým ohlasem hranice města. Tichý hlas – Otevřená zahrada – Libčická hašlerka budou žánrově odlišné a nebudou si konkurovat.
Každý z nás se může dostat do složité existenční situace. Nejohroženější jsou skupiny seniorů a neúplných rodin. Zasadíme se za přípravu pravidel nového rozpočtového Fondu solidarity, tak abychom se vrátili k někdejší tradici zodpovědnosti tzv. domovské obce.
Nejen v rámci stávajících sdružení obcí a měst, jichž členem jsme, ale také drobnými jednorázovými akcemi s bezprostředně sousedícími obcemi lze prospět bohatšímu životu u nás. Dolany, Řež, Máslovice, Tursko, Úholičky a Libčice mohou spojit invenci v oblasti turismu a sportu.
Školám, spolkům a sportovním klubům by se mohly k jejich rozvoji hodit kontakty se zahraničím, aby mohly probíhat výměnné pobyty žáků a členů spolků. Pokusíme se zajistit partnerství se zahraničním městem nebo i více městy.
Podpoříme hospodárné nakládání s investičními prostředky města a budeme prosazovat maximální využití příležitostí nového programového období evropských fondů k získání dotací umožňujících uskutečňovat rozsáhlejší stavební projekty. Kromě evropských fondů budeme sledovat dotační možnosti v rámci státní správy.
Péči o veřejné komunikace, veřejnou zeleň, stromořadí a životní prostředí považujeme za samozřejmou součást práce každé radnice.
Pokusíme se najít zdroje a partnery pro stavbu domova s pečovatelskou službou. Vzhledem k rostoucímu počtu seniorů a dlouhým čekacím lhůtám na přidělení místa ho považujeme za užitečnější než záměr sociálně zdravotního zařízení. Své blízké, kteří se o sebe už nemohou postarat, bychom chtěli mít na dosah.
Připravíme nové a dlouhodobě udržitelné využití areálu „Ludvík“ a prostoru okolo něj. Jsme přesvědčeni, že prostor může být po rekonstrukci životaschopný za předpokladu koncentrace více aktivit financovaných několika subjekty. K těm, které by zde mohlo provozovat město, patří například provoz knihovny spojené s místním muzeem. Projektem muzea rozumíme moderní interaktivní informačně zážitkové místo, věnované nejen historii města a okolí, ale také přírodnímu prostředí a současnosti. Sloužit by mělo školám jako doplňkový vzdělávací prostor, rodinám pro plánování výletů do okolí a turistům jako výchozí orientační bod k přehledu o městě a okolí.
Po dohodě se Sokolem podpoříme kroky k realizaci projektu Městský stadion. Stále nám chybí důstojné funkční zázemí pro potřeby základní školy a pro kapacitně odpovídající sportovní vyžití obyvatel města. Budeme iniciovat ekonomickou analýzu a tvorbu variant uživatelských záměrů vedoucích k udržitelnému a smysluplnému využití areálu městského koupaliště. Na jejím základě podnikneme další kroky a připravíme příslušný projekt.
Vytvoříme malé výletní okruhy a vyhlídková místa na území města (např. připravený projekt Vyhlídka Liběhrad a Okruh Karla Hašlera). Ve spolupráci s okolními obcemi podpoříme dokončení projektu cyklostezky Roztoky – Libčice. Zlepšíme prostupnost krajiny v okolí Libčic a pokusíme se využít rekreační potenciál Chýnovského háje a Morání. Se sousedními obcemi budeme také jednat o obnově drobných cest. Smyslem těchto záměrů je prohloubit lokální sounáležitost obyvatel města s místem bydliště a otevřít ho jako zajímavý poutač pozornosti pro turisty.
Jsme si vědomi toho, že internetová síť je a bude důležitým komunikačním prostředkem pro integraci lidí a nejrůznějších služeb. Ve spolupráci se spolkem Libčice.net budeme podporovat rozvoj nových technologií a médií, aby k nim měli občané města co nejsnazší přístup.
Dokončíme projektovou přípravu revitalizace libčické náplavky a po částech přistoupíme k její realizaci (skatepark, zázemí veslařského klubu, dopravní hřiště, in-line okruhy). Počítáme i s její druhou integrální fází – s vybudováním přístaviště a nové dominanty města – vyhlídkového majáku.
Zápisy z jednání rady města budou zveřejňované. Zasedání zastupitelstva budou zpřístupněna veřejnosti audiovizuálním online přenosem a jejich záznam bude archivován.
Změníme Libčické noviny tak, aby se z nich občan dozvěděl nejen informace o úspěších radnice, ale aby si mohl udělat představu i o aktuálních problémech spojených s řízením města. Pravidelně vyhrazené místo bude mít opozice. Posílíme včasnou informovanost o plánovaných sportovních a kulturních událostech.
Nově upravíme design a obsah městských stránek. Otevřeme sekci dotazů a názorů občanů.
Znovu předložíme ke schválení etický kodex zastupitele. Zásady slušného a neprospěchářského chování zástupců občanů nejsou vymahatelné, ale slouží jako zřetelná soustava kritérií pro hodnocení jednotlivých zastupitelů veřejností.
Veřejné zakázky nad 100 tis. korun (nestavební) a nad 200 tis. korun (stavební) budou zadávány ve výběrových řízeních, nebude-li k přímému zadání důvod časové nouze. Průběh veřejných zakázek bude zveřejňován na webu města od doby vyhlášení do jejich ukončení. Předejde se tím podvádění s veřejnými penězi. Smlouvy na veřejné zakázky budeme, se souhlasem smluvních partnerů, zveřejňovat.
8. července 2014, LOS
Libčický občanský spolek (LOS) sdružuje skupinu lidí, kterým není lhostejný osud našeho města. V květnu 2014 jej založili lidé, kteří stáli za rozmanitými a úspěšnými projekty „zlaté éry“ Libčic v letech 2006 až 2010.
Nás možná ne, ale s výsledky naší práce se potkáváte denně. Oranžové hřiště, zateplená budova školy a školky s novou barevnou fasádou, školková předzahrádka, bankomat, městské stromořadí, …
Naši členové se aktivně podílejí na kulturním dění ve městě. Organizují festival pěveckých sborů, pořádají výtvarné a kytarové dílny, stáli u začátků masopustních slavností, účinkují v nově vzniklém Libčickém ochotnickém divadle, starají se o internetovou síť Libčice.Net, zpívají ve Scandule, jsou aktivní v mateřském centru Malina, působí v Sokole.
Nejsme noví. Některé z nás jste volili už v roce 2006 na kandidátce původního Liběhradu.
Na mnoho věcí jsme měli jiný názor než současný starosta, a proto jsme v dalších volbách kandidovali jako nezávislí za TOP 09. Další 4 roky jsme měli roli aktivní opozice.
Krátce po volbách vznikla místní buňka TOP 09, která se od nás distancovala. Založili jsme tedy vlastní organizaci – Libčický občanský spolek LOS. Podle názvu jsme spolkem novým, přesto jsme to stále my, dnes navíc se spoustou nových tváří.
Nejsme spolkem aktivní odvety, ale racionální úvahy. Chceme, aby Libčice byly moderním a přátelským městem, s radnicí, která svým profesionálním řízením vytváří zázemí pro příjemný a tvůrčí život v obci.
Chceme vést město tak, aby vaše nemovitosti získávaly na hodnotě.
Libčický občanský spolek LOS jsme založili v květnu 2014, na zahradě, u ohně. Bylo nás jedenáct, dnes je nás třikrát tolik a stále nás to spolu baví. Jsme skupina lidí, která se snaží podporovat život v našem městě. Někteří pořádají kulturní, společenské a sportovní akce, jiní tvoří, inspirují nebo se snaží obnovit kdysi běžné víkendové trhy.
Chceme Libčice přívětivé, živé a férové. Proto se také podílíme na politickém dění ve městě. V zastupitelstvu města jsou čtyři z nás, životní zkušenosti a odborné zázemí ale sdílíme vespolek.
V uplynulých čtyřech letech jsme žili intenzivním společenským životem a vy jste byli u toho. Začali jsme v Libčicích promítat filmy, v letním kině a v kině Kotelna, dvakrát ročně organizujeme festival outdoorových filmů, založili jsme tradici podzimní Libčické Hašlerky, v předvánočním čase pravidelně připravujeme Rybovu Českou mši vánoční. Zjistili jsme, že do šroubárny se dá chodit nejen za prací, ale i za kulturou nebo na trh pro zeleninu a čerstvé potraviny. Společně s námi jste mohli malovat velikonoční kraslice, vázat adventní věnce, malovat na porcelán, zdobit perníčky a plést košíky.
Naši členové jsou lidé aktivní, spočinout v jednom místním sdružení jim nestačí. Aktivně se podílejí na kulturním dění ve městě. Organizují festival pěveckých sborů, pořádají výtvarné a kytarové dílny, stáli u začátků masopustních slavností, hrají v Libčickém ochotnickém divadle LOĎ, starají se o internetovou síť Libčice.Net, zpívají ve Scandule, jsou aktivní v mateřském centru Malina, působí v Sokole, hasí požáry.
Od října 2014 jsou čtyři naši členové zastupiteli města. Z opozičních řad sice nemohou město aktivně řídit, ba dokonce jim byl zabráněn přístup do kontrolních orgánů města, přesto se však průběžnou a pečlivou přípravou a věcnými argumenty snaží vedení posouvat k systematičtějšímu přístupu. Iniciovali pořízení strategického plánu; přesvědčili kolegy zastupitele, aby přeměnu centra města řešili komplexně a svěřili ji odborníkům; vlastními silami pořizovali audiovizuální záznam z jednání zastupitelstva města jako službu občanům; sledovali a připomínkovali změny územního plánu, zejména ty nesystémové a účelové.
Poslední čtyři roky ale nejsou vše, co je za našimi politicky aktivními členy vidět. V zastupitelstvu a dokonce i ve vedení města působí dlouhodobě a výsledky jsou za nimi vidět dodnes. Stojí za vznikem Oranžového hřiště, za projektem zateplení a opravy fasád budov základní a mateřské školy, školkovou předzahrádkou, projektem obnovy městského stromořadí, Libčice také vybavili bankomatem. A nutno dodat, že všechny tyto projekty dokázali realizovat díky úspěšným mnohamilionovým dotačním řízením. Snažili se též nastavit systémové a koncepční řízení obce, mimo jiné zřídili hojně využívaný městský fond na podporu kulturních a společenských akcí a fond školského rozvoje.
Chceme, aby Libčice byly přívětivým, klidným a přitom moderním městem, s radnicí, která svým profesionálním řízením vytváří zázemí pro bezpečný, spokojený a plnohodnotný život v obci. Chceme lidi spojovat, být sousedy, spolupracovat a vzájemně se respektovat.
Líbí se Vám naše názory? Vidíte to podobně? Ne, určitě nejsme uzavřená parta.
Stačí napsat na mail: info@libcickekrizovatky.cz a my se Vám ozveme.
|
|
LOS
Vzděláním jsem stavař a většina mého profesního života je se stavebnictvím v různých podobách spojena. Pro libčický úřad jsem před lety stavby připravovala z pozice investora, později jsem připravovala projekty, které se ucházely o finanční podporu z dotací a nyní využívám znalosti stavebního práva na stavebním úřadě. Pocházím z Teplic a Libčice jsou mým domovem již více než 24 let. Při výchově svých synů jsem oceňovala, že žijeme ve městě, které je pro děti bezpečné, že máme blízko do přírody. Příjemné bylo tehdy zjištění, že je zde v dobrém smyslu slova venkovská atmosféra, pro níž je například typické, že místní lidé vědí, které dítě patří do které rodiny. To se ve větších městech nestává.
V současnosti se podílím na organizování libčické Hašlerky a farmářských trhů. Své zkušenosti chci využít pro udržitelný rozvoj města, chci přispět k tvorbě kvalitního územního plánu, pomoci dohodnout pro město výhodné podmínky při jednáních s investory zástavby na nových lokalitách. Jsem přesvědčená, že úsměv otevírá dveře k vzájemné komunikaci lidí a také že je lepší hledat možnosti, jak věci zlepšit, než říkat, proč to tak nejde.
Během studií jsem se věnovala krajině, pracovala jsem jako projektantka v oblasti životního prostředí a později strávila několik let v krásném zahradnictví s příznačným názvem Trees. Když jsem byla zvolena zastupitelkou Libčic poprvé, byla jsem na mateřské s prvním dítětem. Od té doby uplynulo osm let. Dnes mám doma děti tři a nedávno jsem nastoupila do nové práce.
Mé dosavadní pracovní zkušenosti i zkušenosti získané občanskými aktivitami se v mém zaměstnání docela snoubí: zabývám se nyní komunitními zahradami a zahradničením ve městě. V roli zastupitele čerpám nejen ze svých profesních dovedností, ale i ze zkušeností, které jsem nabyla běžným rodinným a občanským životem. To, co má řízení města a zakládání zahrad, tedy takových, které nás jednou potěší stínem vzrostlých stromů, společného, je koncepční přístup a trpělivost. Ráda bych společně s Vámi tuto koncepci tvořila a proměňovala Libčice v dlouhodobě funkční a provázaný celek.
Po dvacet pět let, co jsem spojena s Libčicemi, se mé působení tak nějak stále točí okolo práce s lidmi. Vzpomenu původní profesi a práci v módním salonu v krásných porevolučních letech, dlouhou mateřskou dovolenou, kdy více člověk nahlédne do potřeb a služeb ve městě, nebo mé šestileté působení v libčické mateřské škole. V současnosti se starám o spokojenost klientů ve finančních službách a úředně zaštiťuji náš spolek LOS. V komunální politice mě zajímá hlavně správa a řízení města. Za ideálních okolností radnice komunikuje s občany nad rámec, který stanoví zákon, a její fungování není provázané s podnikatelskými aktivitami volebních kandidátů, potenciálně budoucích radních. To se u nás zatím úplně nedaří.
V budoucích Libčicích vidím třeba malou soukromou pekárnu, vyřešenou náplavku, park u koupaliště a sportovní halu a hřiště pro různé věkové kategorie, ale i vícero spojnic mezi Letkami a Chýnovem. Volný čas mi hodně vyplňuje spolková činnost, práce v zastupitelstvu a samozřejmě mé děti. K tomu se váže zahrádka, kolo, cestování, a pár zvířátek by se u nás také našlo. Pokud jednu věc vyřeším, hned se objeví tři další, ale pokud člověk chce, aby se věci pohnuly, je potřeba se zkrátka angažovat.
Celý svůj profesní život stále něco počítám, aby to vyšlo, vymýšlím, jak mají věci fungovat, komunikuji s obchodními partnery a kolegy. Dlouhých dvanáct let jsem se spolupodílel na řízení firmy, kterou každý rok protékalo tolik peněz, kolik jich proteče libčickým rozpočtem za několik let. Vím, jak těžké je vysvětlovat plány, změny a záměry, aby každý, koho se týkají, pochopil to podstatné a našel si své místo. Bez toho, aby spolu lidi mluvili, uniká všem šance se pochopit a dohodnout. Tuhle zkušenost Libčicím nabízím.
V Libčicích se cítím doma už víc než třináct let s celou svou rodinou. Jsme moc rádi, že naše děti vyrůstají na tak přívětivém místě, kde mohou dělat spoustu normálních, obyčejných věcí, které jinde už tak samozřejmé nejsou. Hraju divadlo, podílím se na přípravě kina a vlastně tak trochu na téměř každé akci, kterou pořádá LOS nebo libčičtí ochotníci. A baví mě to, protože z těchto věcí a aktivit se vložená energie vrací, a když se něco povede, je to hned vidět.
Moje zaměstnání byla vždy spjata s informacemi. Novinařina, řízení velkých vydavatelství, novinářských asociací, ředitelování ve velké tiskárně, svým způsobem i práce komunikačního náměstka ředitele v pražské ZOO. Dnes jsem v důchodu, což neznamená, že bych s původní profesí ztratil kontakt.
V Libčicích moje rodina žije téměř sto let. Někteří starší spoluobčané ještě vzpomínají na mého dědečka, lékaře Františka Krtičku. Pamatuji mnohé, například když asfaltová silnice končila pod Kameníčkem a dál už měla jen hliněný povrch. Na co si nevzpomenu, zeptám se své matky (91 let). Co nabízím především jsou zkušenosti a navíc i chuť zlepšit kontakt obyvatel s vedením města. Dosavadní praxe se mi zdá příliš jednosměrná, těžkopádná a v mnoha případech lehce návodná. Rád pomohu při zkvalitnění Libčických novin. Libčice budou i nadále příjemným místem, ale radnice může být vstřícnější, modernější, může občany spojovat, a ne rozdělovat. Svou roli vidím i ve vytváření vazeb mezi nově „naplavenými“ a námi, kteří jsme byli naplaveni dříve. Historie města je určitě bude zajímat. Mezi členy spolku jsem doyenem a oni se ke mně chovají slušně. Jsou to hodní lidé. Volte nás.
Jsem specialistou pronájmů tří obchodních center. Odpovídám investorům za svěřený majetek, za jeho stabilně rostoucí hodnotu a lidem v dotčených městech svou prací zajišťuji nabídku zajímavých obchodů a služeb. Z dosavadní praxe vím, že za úspěšnými obchody a spokojenými zákazníky stojí vždy šikovní provozovatelé. Tato rovnice platí jak pro obchody, tak pro města. Hledaným prototypem pro vedení města jsou proto pro mne lidé, kteří mají zájem o neustálé vylepšování nabídky, naslouchají názorům obyvatel a vytvářejí atmosféru, ve které se lidé cítí dobře.
V zastupitelstvu bych se rád zasadil o to, aby se o tyto hodnoty začalo opírat fungování města jako takového. Navázat úzkou spolupráci s šikovnými provozovateli je praktický a dosažitelný cíl, proto se má pozornost bude upírat především ke vzniku nových obchodů, plnohodnotné restaurace, kavárny a širší nabídky služeb. Bydlím již pár let v bytě na sídlišti Sahara a vidět mě můžete i v místním ochotnickém divadle LOĎ. Jako stále aktivní hráč basketbalu budu od října hrát nejvyšší pražskou soutěž Přebor A. Místa v Libčicích pro sportovní účely jsou mimochodem další kapitolou, kterou má smysl se následující roky intenzivně zabývat…
Celý svůj profesní život se pohybuji mezi paragrafy. Díky tomu, že jsem poskytovala právní služby i několika obcím a městům, vím, jaké problémy řeší. Své dlouholeté zkušenosti bych ráda zúročila při práci pro naše město, a to zejména v souvislosti s řádným a účelným hospodařením s majetkem města a transparentním zadáváním veřejných zakázek a výběrových řízení. Lhostejné mi není ani prostředí, ve kterém žijeme; v poslední době věnuji hodně času organizaci farmářských trhů a spolupodílím se na organizaci dalších akcí pořádaným spolkem LOS.
Můj pradědeček přišel do Libčic před téměř sto dvaceti lety za prací (byl správcem jezu) a moje maminka učila třicet tři let na zdejší základní škole. Jsem čtvrtou generací naší rodiny, co zde žije. I to je důvodem proč chci udělat vše pro to, aby za pár let byly Libčice příjemným a klidným městem, na které budeme všichni hrdí. Městem s fungujícími službami a obchody, s útulnou kavárnou či restaurací. S ulicemi lemovanými vzrostlým stromořadím, s udržovanou městskou zelení, s cyklostezkou protínající město. Prostě místem, kde se bude dobře žít všem generacím, s řadou příležitostí ke sportovnímu i kulturnímu vyžití.
Původně právník, již za studií jsem se však věnoval programování internetových aplikací. Postupně jsem se posouval na manažerské pozice a nyní vedu tři projekty v oborech zdravotnictví, automotive a finance.
Když jsme s manželkou Julií plánovali stěhování z Prahy, měli jsme jasnou představu: žádný satelit, chceme do funkčního městečka a zapojit se do místního dění. Po osmi letech života v Libčicích můžeme konstatovat, že se nám to podařilo vydatně: čtyři děti, domácí zvířata a bohatý spolkový život. Oba jsme u dobrovolných hasičů, obnovili jsme Libčické ochotnické divadlo, manželka vede Mateřské centrum Malina, já se angažuji v Okrašlovacím spolku a LOSu. Aktivně se podílíme na organizaci spousty akcí a baví nás to. Díky tomu všemu jsem získal řadu užitečných zkušeností při jednáních na úřadech, s vyřizováním dotací a nalézáním řešení, a to i v situacích zdánlivě neřešitelných. Své zkušenosti mohu velmi dobře využít jako zastupitel, při rozvíjení veřejného života a práci s mládeží. Jsem připraven napomoci rozkvětu Libčic, ať už nám budoucnost přinese cokoliv. Jako rodina jsme zde zapustili kořeny a získali mnoho přátel. Jsme tu doma a rádi.
Několik let strávených na “mateřské” dovolené s mými dvěma dětmi mě naučilo trpělivosti. Osvojil jsem si nové komunikační a mediátorské dovednosti, seznámil jsem se s našimi školami a myslím, že se mohu neskromně prohlásit za znalce místních hřišť a dalších zákoutí pro dětské hry. Péče o syna mi dala možnost nahlédnout do systému zdravotnické a sociální péče, jak na státní úrovni, tak té lokální, libčické. Přesto, že v této oblasti nejsem vzdělán, cítím se v ní v důsledku okolností téměř jako ryba ve vodě.
Posledních pár let jsem se věnoval rekonstrukci našeho rodinného domu. Vzal jsem to z gruntu a s pomocí přátel a mého táty přeměnil složitou nepraktickou budovu v příjemné místo k bydlení. Rád dělám věci poctivě, do detailu, aby dlouho vydržely. Krok za krokem jsem prošel úskalími stavebního procesu, seznámil se původními technologiemi a hledal nová řešení.
Své životní zkušenosti, nápady, smysl pro fair-play a snad i nekonvenční přístup nabízím vám, svým spoluobčanům.
Narozen v roce 1968 ve Vimperku, v Libčicích žiji od roku 1980. Jsem absolvent Konzervatoře v Praze, od roku 1988 členem Orchestru Hudebního divadla v Karlíně a od roku 1992 členem Orchestru Karla Vlacha. V letech 2000 až 2012 jsem vedl místní základní uměleckou školu a myslím, že jsem ji svému nástupci předával ve velmi dobré kondici. V roce 2001 jsem v Libčicích založil tradici koncertních provedení “Rybovek”, stál jsem u zrodu libčických městských plesů, libčického masopustu, jsem dramaturgem festivalu Libčická Hašlerka, který se spolkem LOS pořádáme. Od roku 2012 působím jako ředitel ZUŠ v Kralupech.
V příštích letech bych pro město rád pracoval v oblasti dalšího rozvoje místní kultury a školství, podpořil bych projekt cyklostezky po naší straně Vltavy a také revitalizaci centra Libčic. Považuji se za celkem zdatného „cimrmanologa“, průměrného akvaristu a kdysi aktivního cyklistu – v současné době „spícího“.
Jsem učitelka, v minulosti na ZŠ i na gymnáziu. V současnosti působím na fakultě tělesné výchovy a sportu, kde připravuji budoucí učitele a trenéry v oblasti pedagogiky a didaktiky. Jsem také členem týmu odborníků pracujících na revizi Rámcově vzdělávacích programů (což jsou následovníci někdejších školních osnov). Ve svém volném čase lezu po skalách i horách s manželem Michalem, který v Libčicích podniká. Nově jsem začala znovu závodit v atletice, tentokrát už jako veteránka. Jako každá žena se starám o domácnost, do které přibylo kromě kocoura i jedno bláznivé štěně německého ovčáka.
Vzhledem ke své profesi i svým zájmům bych ráda přispěla k trvalému zvyšování kvality libčického školství a sportovního vyžití. Budoucnost města vidím především v odborném a plánovitém rozvoji. Ztotožňuji se s myšlenkou architekta Sedláka, který v roce 1993 u příležitosti tisíciletého výročí založení obce zpracoval územní plán Libčic nad Vltavou: „Libčice by se neměly příliš rozrůstat počtem obyvatel, cílem je vybudovat menší výstavné město s kvalitními životními podmínkami pro současné obyvatele.“
V mládí jsem dělal pionýrského vedoucího, jezdili jsme tábořit, bušili sekerou, sbíjeli stanové podsady, stožáry a jiné konstrukce nezbytné pro přežití. Pak komunismus padnul, pionýry pohltil vír dějin a se mnou to šlo od desíti k pěti, studoval jsem to či ono, živil se tu, či jinde. Poslední tři roky jezdím do Prahy na úřad, kde soustředěně koukám do počítače a monitoruji a analyzuji nežádoucí účinky léků, a vidím, že lepší je nic nebrat!
Libčice byly kdysi líbezné městečko s továrními komíny v rozpáleném, romantickém údolí, kde poutník či domorodec nalezl vše, co si srdce může přát. Ale pozor, doba se mění, velkoměsto se propojuje s okolím, lidé se hrnou dovnitř a zase ven, developeři nespí, přece jenom jsme blízko epicentra a není snadné dohlédnout, jak se situace bude vyvíjet, jak zachovat to dobré, jak rozpoznat to žádoucí, podpořit a rozvinout ho. Osobně si u nás nejvíce vážím té zdánlivé odlehlosti a klidu a podpořil bych diskuzi na téma, zda si obyvatelé přejí mít opravdové náměstí, hrdost! A vícekrát mě napadlo, že libčická mládež by si snad zasloužila širší možnosti vyžití, školka kypí nově příchozími, z dětí brzy budou teenageři, něco by se mohlo vymyslet, nejen pořádná tělocvična, ale něco navíc.
Profesí jsem knihovnice, což dnes více než listování knihami obnáší práci s počítačovými daty. Knihovník vlastně pořád něco hledá. Nejdřív doma pod pokličkou, pak ve sklepě a na půdě, dále u sousedů a známých a pokračuje do nějaké velké knihovny v Praze. Když ani tam nemají, vyrazí do světa – vše samozřejmě obrazně a díky Internetu. Ve volném čase se aktivně věnuji hudbě, trochu kolu a turistice a také zahradničím. Po večerech čtu a učím se cizí jazyky. V posledním roce se věnuji výcviku psa, kterého jsem vždycky chtěla, jen se na něj dostalo až teď. Je to velká legrace, mívám pocit, že spíš Pepina cvičí mě.
V komunální politice mě zajímá problematika spolkového života a životního prostředí, chtěla bych se věnovat například obnově starých cest a péči o krajinu. Když si představím naše město za pár let, zůstávají Libčice poklidným, dobře udržovaným městečkem, kde ale přibylo obchodů a služeb. Podél řeky vede cyklostezka, po které projíždějí nejen turisté, ale i místní, kterým umožňuje pohodlnou cestu do práce do Prahy i bližších obcí. S dalšími městy a vesnicemi výš nad řekou nás spojují obnovené staré polní cesty. Lidé ve městě se účastní spolkového, kulturního a sportovního života a není jim lhostejný osud města a jeho okolí.
Jsem libčickým rodákem, moje rodina žije v Libčicích po mnoho generací a vždy se aktivně účastnila společenského a obchodního života: kadeřnictví, obchod, služby, autoškola s tradicí pomalu padesáti let. Ta je i mým oborem, ve kterém aktivně působím. Zde přicházím do styku se zdejšími obyvateli a dozvídám se, co se jim líbí a co ne, jaké mají potřeby.
Vzhledem k širší působnosti autoškoly mám postřehy z okolí, mohu porovnávat běžný život v Libčicích s životem v sousedních obcích. Ze své perspektivy vidím značný prostor pro zlepšení v přístupu vedení města k občanům, otevřenosti a navázání důvěry. Jsem si vědom, že je u nás spousta nedořešených otázek v oblasti infrastruktury, například parkování u mateřské školy, ale i dalších. Považuji toto téma za přehlížené a rád bych prosadil jeho všeobecně přijatelné řešení.
Poslední čtyři roky působím jako vedoucí technické správy Náprstkova muzea. Drtivou většinu své profesní kariéry jsem pracoval ve stavařině nebo v různých obchodních činnostech (technik, ředitel, správa majetku). Po přestěhování z Prahy do Libčic před patnácti lety jsem pochopil, jak je naše město krásné a klidné, protože nemá běžně průjezdnou komunikaci. A navíc oplývá další velkou předností: skvělou dopravní dostupností, což se hodí při výběru zaměstnání. Sedm let jsem pracoval na našem MěÚ na odboru správy majetku, pak jsem byl odejit. Mou snahou bylo vždy udržovat město v pořádku a napomáhat jeho zvelebení. Na tuto zkušenost rád navážu a budu nápomocen při řešení jak správy majetku, tak stavebních otázek.
Mám rád pořádek, přírodu, zvířata, slušné, přímé jednání v jakémkoliv směru. Vadí mi podlézavost, namyšlenost, sebestřednost, prolhanost a neupřímnost. Věřím v opačné vlastnosti, a budu-li moci po volbách i já ovlivnit budoucnost našeho města, zde je mé motto: nikdy nelze všem splnit všechny požadavky a přání, ale ke všem se budu chovat slušně a nebudu slibovat, co nelze splnit. Jsem přesvědčen, že to s LOSem dokážeme. Ať už jde o přístup pracovníků města k občanům, nebo o smysluplný dlouhodobý rozvoj Libčic. To je moje vize na další roky.
Festival sborového zpěvu probíhá v libčickém evangelickém kostele už devátý rok, ale teprve letos dojde na ryze “duchovní” téma. Během odpoledne 13. května návštěvníkům představíme hudební formu, která je s kostely neodmyslitelně spjatá – tedy mši. Myslím, že kdo si vzpomene třeba libčické provedení Missy Criolly Ariela Ramíreze (v podání Mikrochoru tu zazněla v roce 2011), dá mi za pravdu, že to může být i docela “vodvaz.” (Pokračování textu…)
